Whisky Show: Old and Rare, Glasgow

Václav Rout

05. květen 2017

Přáli jste si někdy cestovat časem? Moci se podívat do časů více či méně vzdálených a zažít onu dávnou a mnohdy romantickými představami zkrášlenou dobu? Dobu, kdy bylo naprosto nemyslitelné, aby gentleman přišel do společnosti bez škrobeného límečku, náprsenky a nezbytného fraku s cylindrem? Dobu, kdy v temných skladech zrála zlatavá whisky, jejíž cena neruinovala rodinný rozpočet a výroba probíhala naprosto bez jakékoliv automatizace, bez jakýchkoliv vymožeností moderní doby? 

A teď si představte, že tu možnost máte. Nebylo by hříchem ji nevyužít? Mně se takováto příležitost naskytla ve dnech 18. a 19. února 2017, kdy ve skotském Glasgow proběhla skutečně jedinečná akce – The Whisky Show: Old and Rare. Jednalo se o zcela unikátní přehlídku několika set starých whisek, z nichž nejstarší pocházela z roku 1863. A jak zajisté pochopíte, na této akci jsem skutečně nemohl chybět.

Celá akce se konala v luxusním hotelu Grand Central, který je součástí stejnojmenného nádraží v Glasgow. Kuriózní místo na pořádání přehlídky takovýchto whisky, nicméně skvěle zvolené. Na místě jsem potkával známé tváře, za zmínku stojí určitě Sukhinder Singh, pořadatel akce a majitel společnosti The Whisky Exchange, který je považován za jednu z předních osobností ve světě whisky, či Charles MacLean, skutečný guru skotské whisky.

Hned po vstupu do hlavního sálu, kde přehlídka probíhala a který je oficiálně plesovým sálem hotelu, jsem se doslova ocitl v ráji. Kam oko dohlédlo, byly nenápadné stolky, na nichž se cudně vystavovaly mnohdy skutečné rarity. Kdo by odolal! Jenže dát na jeden zátah téměř 400 vzorků je lehce o játra... Přesto, snažil jsem se.

Jako první jsem si naordinoval whisky z dnes již zrušené, a právě proto tak ikonické, palírny Brora. Ukrývala se v miniaturní láhvi z produkce nezávislé stáčírny Gordon & MacPhail. Kdo byl někdy u mne v klubu, ví, že v zamčené skříni stojí její 30leté a 37leté sestřičky, této bylo teprve 23 let. Ač narozena v roce 1972, do láhve se dostala v roce 1995. A je na ní vidět, jak za dobu pobytu v sudu vykvetla. Zlatá barva téměř oslňuje. A ta vůně! Hned se vracím do 70. let, kdy jsem jako dítě trávil prázdniny na Šumavě. Pozdně odpolední lenošení na kupce čerstvě usušeného sena vedle včerejšího táboráku. V ruce uloupené téměř přezrálé jablko ze sousedovy zahrádky a ořechový koláč s vanilkovým cukrem od babičky. A když jsem ochutnal – mohutně kulatá, až téměř chladivá, zpočátku sladká zdá se, ale velmi rychle mne z jablečného sadu uprostřed Francie přenese na bretaňské pobřeží, kde si dopřávám čerstvou ústřici, lehce zakápnutou citronem a k tomu čerstvě vyloupnuté vlašské ořechy. A to dokončení – dlouhatánské, mohutné s lehce sladovými tóny.

No, nasadil jsem laťku celkem vysoko. Zvědav, co bude dál, procházím mezi stolky a občas zapředu rozhovor s vystavujícími. Jaké budou další vzorky? Je potřeba velmi pečlivě vybírat. Kterému vzorku dát přednost? Mám snad vybrat Bruichladdich Valinch, sud 5085, což byla whisky z ultra limitované edice, která byla vypálená v roce 1970 a lahvována jako úplně první whisky po znovuotevření palírny 29. května 2001? A co takový padesátiletý Glen Grant, který byl vypálený v předvečer druhé světové války? Či dvanáctiletý Talisker z 80. let, nebo limitovaná edice Ardbegu z roku 1974? A to nemluvím o starých whiskách z palíren Macallan, Convalmore, Balvenie, Glenfiddich, Highland Park, Port Ellen, Mortlach a mnoha dalších. Všechny byly zajímavé, všechny by stály za samostatný popis. Ale přeci jenom se jedná o whisky, s nimiž se při troše štěstí máte šanci potkat. Proto sáhnu po něčem jiném. Abyste totiž ochutnali následující whisky, museli byste buď cestovat časem, nebo mít to štěstí jako já. Robertson´s Beb z počátku 30. let, kterou tvoří whisky vypálené po první světové válce, Whyte & Mackay ze 40. let, bezejmenná whisky z konce 19. století z Orknejí, jejíž chuť je zajímavá, ale nikterak oslňující, případně Mackie's Ancient Scotch také ze 40. let či Logan´s Extra Age Superb ze 30. let. Pro cestu časem jsem zvolil desetiletou Gilbey´s Spey Royal z počátku 30. let 20. století, která mi přišla jako typický vzorek předválečných whisky.

V dnešní době je Gilbey´s známá zejména díky svým ginům. Ale již koncem 19. a počátkem 20. století společnost W&A Gilbey bratří Waltera, Alfreda a Henryho Gilbeyových vlastnila několik palíren whisky (Glen Spey, Strathmill a Knockando). A zejména jejich první palírna, Glen Spey, tvoří hlavní část mnou ochutnávané směsi. Zajímavý zážitek, uvědomíte-li si, v jaké době byla tato whisky vypálena a v jaké době byla smíchána. Adolf Hitler se stává říšským kancléřem, Franklin Delano Roosevelt se stává 32. prezidentem USA, československým prezidentem je stále Tomáš Garrigue Masaryk a ve Velké Británii Eduard, princ z Walesu a pozdější král Eduard VIII., začíná randit s rozvedenou Wallis Simpsonovou, což později vede téměř k ústavní krizi. Každým douškem ochutnáváte kus historie, každým douškem se vracíte zpět proti běhu dějin.

Jedná se podle všeho o blended malt, tedy o whisky, která je složena z minimálně desetiletých sladových whisky bez přítomnosti jakékoliv obilné whisky. Podle všeho největší součást tvoří sladová whisky z palírny Glen Spey a menší části tvoří whisky z palíren Strathmill a Knockando. V charakteru nezapře, že velkou část tvoří whisky první poloviny 20. století ze Speyside. Lehké sladově sladké aroma, kde se krásně projevuje luční med v kombinaci s klasickou máslovou karamelkou, přičemž část karamelu má lehce slaný charakter a na pozadí lehký náznak kouře a velmi jemné dubové dřevo uleželých sudů. A pustíte-li si doušek do úst, zaplaví vás příjemně robustní sladká, kulatá a máslová chuť, kde se opět objeví mléčné karamely a po chvilce vystoupí lehké vanilkové a dřevité tóny, které jen podtrhnou krásu této vpravdě historické whisky.

Pomalu, ale jistě se blíží konec akce. Ještě pár posledních doušků, pár slov se známými a je čas rozloučit se. Jedna věc je už teď jasná - Whisky Show: Old and Rare byla skutečně zcela unikátní akcí. A bude-li se opakovat, jsem si jist, že na ní nesmím chybět.

Tento článek najdete v:

BARLIFE Magazine č. 80