Rum pro pořádného chlapa

Václav Větvička

29. srpen 2016

Grenada je jedním z ostrovních států v Karibiku. Svou rozlohou patří mezi nejmenší státy západní polokoule. Přesto i zde, stejně jako na mnoha dalších karibských ostrovech, naleznete palírnu rumu. Mimoto se na Grenadě pěstuje zejména koření (zázvor, hřebíček a muškátový oříšek), které představuje spolu s banány a kakaem hlavní vývozní artikl.

Nesčetné zatáčky mne přivedly do údolí, kde všudypřítomnou vůni koření vystřídalo šumění cukrové třtiny. Uprostřed poslední fungující plantáže na Grenadě je ukrytá destilovna River Antoine, která od prvního pohledu dokazuje, že na nějakou modernu se tady nehraje. Pokud se někdo procházel po Karibiku a narazil na zrezivělé, plevelem zarostlé památky na destilaci, pak tady tyto vzpomínky ožívají. Stejně tak zde je všechno polorozpadlé a budovy zarostlé plevelem.

Zpátky do minulosti

Od roku 1785, kdy destilovnu postavili místní otroci, je budova stále stejná beze změn, a návštěva je tak cestou strojem času o pořádný kus zpátky. Už to, že destilovna pracuje nepřetržitě 231 let, z ní dělá unikát. Mnohem unikátnější je ale to, že se od jejího založení prakticky nic nezměnilo. Osmimetrové vodní kolo, které pohání litinovou drtičku třtiny, je jediný stroj, který zde najdeme. Třtina se do drtičky cpe ručně, stejně tak se ručně odvážejí zbytky třtiny na vozíku vysoko nad závějemi třtinových zbytků. Vzniklá šťáva se ručně přenáší do měděné nádoby, kde dochází k fermentaci. Kdeže jsou tajemné kvasinky, uchovávané v laboratořích a odměřované specialisty? Na něco podobného si tady nehrají – co napadá ze vzduchu, to v nádobě pracuje. Po několika dnech se tekutina opět ručně přenese o káď vedle, a znovu a znovu. Protože poslední káď je nejblíž ohništi, je tekutina v ní nejteplejší a zahuštěná.

Síla přírodních zákonů

A potom začne pracovat gravitace. S její pomocí se šťáva dostane do velkých kádí, kde zraje další týden, potom v 300galonových várkách do destilačního přístroje a dál už to funguje jako v každé jiné destilovně. O teplo se tu ve třech směnách starají topiči, kteří do kotle cpou všechno, co jim přijde pod ruku – od starých krabic až po klacky z blízkého pralesa. Jsou to vlastně nejdůležitější lidé v destilovně, protože tím, co a jak moc přikládají, regulují teplotu. Teploměr je zde totiž považován za zbytečnost. Po destilaci zapracuje opět gravitace, rum steče do chladiče a z něj do dvou plastových coolerů. Z jednoho se stáčí čistý rum, druhý se víceméně podle oka lehce naředí vodou. Všechno čistě ruční práce, včetně uzávěrů a etiket.

Ústupek leteckým společnostem

Když pomineme fakt, že se tady pálí stejným způsobem jako v době, kdy psal Mozart Figarovu svatbu, tak je samozřejmě zajímavá otázka, jaký ten rum vlastně je. Rivers Rum existuje ve dvou verzích. Ta originální je minimálně 75% (ale jak říká sám šéf destilovny, je to cifra značně přibližná a koncentrace záleží na tom, jak se která dávka povede). Druhá verze je potom úlitbou leteckým společnostem, které alkohol nad 70 procent považují za hořlavinu a odmítají jej vzít na palubu. Proto je lehce naředěn na 69 procent. Chuťově se jedná o čistý rum agricole, po jehož otevření na nás dýchne intenzivní vůně cukrové třtiny. Na rozdíl od podobných destilátů z Martiniku je ale možné tento rum při troše odvahy pít samotný. Na místní způsob jsem si však netroufl. Domorodci totiž zapijí pořádného panáka skleničkou vody a tímto způsobem pokračují celý den. Neředit, ale zapít. Pravdou nicméně je, že opilého člověka jsem zde nikde neviděl. 

Bohužel pokud po tomto rumu zatoužíte, musíte si zaletět na Grenadu. I když destilovna jede nepřetržitě 24/7, jednotlivé dávky jsou tak nepatrné, že co se vyrobí, obratem se prodá a ještě se na většinu obchodů nedostane.

Tento článek najdete v:

BARLIFE Magazine č. 75