Krása pěstitelských champagne

Jan Čeřovský

11. duben 2017

Vína produkovaná šampaňskými domy vytvořila image regionu a nastavila očekávání konzumentů. Jenže tento obraz zdaleka není kompletní! Většina pěstitelů má tak malé plochy výsadeb, že pro ně není ekonomicky zajímavé, aby víno sami zpracovávali. Existuje ale téměř 4500 vinařů, kteří část hroznů možná také odprodávají, ale přitom i sami připravují víno pod vlastním jménem. Právě tato kategorie, tzv. pěstitelská šampaňská (Growers Champagne, v oficiálním značení na láhvích jde o zkratku RM, Récoltant-Manipulant), dnes zrychluje tep vinných nadšenců a zažívá obrovský boom zájmu.

 Pěstitelským šampaňským se v posledních zhruba patnácti až dvaceti letech podařilo alespoň částečně redefinovat pohled na champagne coby produkt s jasným stylem jednotlivých domů zřetelným konzistentně v každé láhvi, nezávisle na tom, který rok ji koupíte. Produkt ležící a padající se schopnostmi sklepmistra a jeho pečlivým mícháním vína z různých koutů regionu. Podařilo se jim významně posílit vnímání champagne coby klasického velkého vína, které mu právem náleží. Takový, kde je pozornost upřena na vinici, narativ se přesouvá od vychvalování gigantického sklepa a milionů zrajících láhví k potenciálu jednotlivých vinic a mikroterroirů, k odhalování specifik dříve třebas jen okrajových částí regionu. K vnímání champagne v první řadě jako seriózního vína se vším, co k tomu patří, a nejen symbolu luxusu. Přidejte čím dál tím častěji zdůrazňovaný faktor ekologického pěstování hroznů, další ze zásadních trendů celosvětového vinařství, který se i přes tamní komplikovanější klimatické podmínky nevyhnul ani Champagne, a vznikne vám kupáž, jejíž úspěch se výrazně začal odrážet i na podnikání velkých domů a formovat jejich strategie. A nejen tím, že spousta pěstitelů si najednou začala ponechávat více hroznů pro sebe, a logicky v tomto případě volí ty nejlepší, místo aby je odprodala.

Ve vlastních rukou od vinice po láhev

Stačí se podívat, co šampaňských z jedné konkrétní vinice, s důrazem na to, že ji navíc vlastní a sami obhospodařují, se začíná objevovat i v portfoliu obřích hráčů. Za ceny, ze kterých se vám protočí panenky, a v nabídce stejných producentů, kteří ještě nedávno trvali na tom, že jedině směs z mnoha poloh, klidně mnoha stovek, je tím pravým vyjádřením podstaty champagne. Kupříkladu legendární Louis Roederer klade čím dál větší důraz na vlastní vinice, pracuje na více než 240 hektarech a kompletně je převádí na bio a biodynamické zemědělství. A zdaleka není jediný, byť určitě plochou nejvýznamnější. Organické zemědělství a jasné výhledy na budoucí limity na snížení spotřeby vinohradnické chemie zahrnul do svého programu Comité Interprofessionnel du vin de Champagne, hlavní šampaňská profesní organizace zodpovědná za apelační předpisy.

Pěstitelská champagne mohou být vína stylově naprosto tradiční a výborná, úplně klasické směsi hroznů z různých vinic a obcí, a také mnohdy jsou. Ale zároveň mezi nimi najdete nepřeberné množství vín s unikátním charakterem. Jde nejen o zmíněné specifické jednotlivé vinice, ale užít si lze i méně obvyklé způsoby zpracování od všemožných systémů à la solera (perpetuální plnění sudů víny různých ročníků) přes amfory po různé druhy sudů, fermentaci a zrání v nich. Čím dál častěji narazíte, i díky vyšší vyzrálosti hroznů, na vína s minimálním přídavkem cukru nebo úplně bez dozáže a naprosto suchá. Vína bio(dynamická), z pravokořenných výsadeb, s delší macerací hroznů a v podstatě červená. Vína připravená nejen coby směs ze tří základních šampaňských odrůd Pinot Noir, Chardonnay a Pinot Meunier, ale i jako čistý Pinot Meunier či z odrůd dříve v oblasti mnohem častějších a dnes okrajových – Pinot Blanc, Arbanne, Petit Meslier či Fromenteau (Pinot Gris).  

Informace především

Jedním z pozitivních trendů, které se pomalu, ale jistě přesunují od kvalitních pěstitelských champagne směrem k velkým domům, je informační otevřenost. Jasné deklarování, pokud možno rovnou na vinětě, co přesně vlastně láhev obsahuje. Původ hroznů, o jakou ročníkovou bázi se jedná a kolik rezerv a z jakých let obsahuje, přesný obsah cukru. Či naprosto zásadní údaj o tom, kdy došlo k odstřelení kalů z vína. Ještě před pár lety věc naprosto nevídaná! Muselo vám stačit, že pijete neročníkové cuvée a víc se bez pátrání nebylo lze dozvědět. Dnes kupříkladu i hvězda největší velikosti Krug nabízí na každé vinětě identifikační kód, ze kterého jde okamžitě vyčíst datum degoržování (a tedy jak dlouho už vaše láhev zraje po odstřelení kalů) a při zadání do speciální mobilní aplikace či na webu se dozvědět všechny ostatní detaily.

Samozřejmě pěstitel neznamená vždy dobrý vinař. Možná je to skryto hluboko v naší povaze, snaha fandit těm malým „v boji“ proti velkým a mocným. V tomto případě producentům pár tisíc či desítek tisíc láhví a se zanedbatelným rozpočtem na marketing proti hegemonii koncernu Moët Hennessy Louis Vuitton a sérii jeho značek s miliony či dokonce desítkami milionů láhví. Vidět malé v růžovějším světle, než si leckdy zaslouží. Projevem pěstitelského champagne může samozřejmě být naprosto průměrné i podprůměrné víno, horší než základy velkých domů. A často i je, protože možnosti menších producentů jsou prostě omezenější. Je nutné ochutnávat a vybírat, což naštěstí za nás často činí dovozci. Z ročních přibližně 320 milionů láhví champagne připadá 69 % na velké domy a 31 % na pěstitele a družstva. Přímo ve Francii je poměr prodaných láhví 55 % versus 45 % ve prospěch velkých domů, v případě exportu je to ale vysokých 87 % versus 13 %. A mimo Evropu ještě donedávna tvořila vína velkých domů 97 % veškerého prodaného šampaňského. Jakkoliv jsou dnes pěstitelé v kurzu, nelze champagne velkých domů považovat za něco méněcenného. Jejich vína jsou sázkou na jistotu, pokud jde o konzistentnost stylu a jasný projev. V případě prestižních cuvée se pak jedná obvykle o fantastická vína a v mnoha případech bezesporu i o jedna z nejlepších šampaňských na trhu, jejichž kvalit dosahuje jen hrstka těch nejlepších pěstitelů. Ale právě u pěstitelských šampaňských lze momentálně narazit na vína nabízející největší uspokojení, nejen pokud jde „pouze“ o vůni a chuť, ale i o výzvu zažitému vnímání champagne, přinášející originální zážitky. Jistě, někdy experimenty přerostou v podobu vína, které je jen obtížně zařaditelné jako champagne. Ale takových je spíše zlomek a samo hledání nových cest a extrémních podob vlilo regionu novou krev do žil a zvýšilo jeho atraktivitu i pro další skupiny konzumentů.

Jak je patrno ze statistik citovaných výše, pokud nežijete ve Francii, s největší pravděpodobností na pěstitelské champagne narazíte znatelně méně často než na velkou značku. Česká republika je ovšem v oficiálních statistikách spotřeby champagne celosvětově na 34. místě, což není vůbec špatné. Pokud jde o pěstitelská champagne a speciálně vína od biodynamických a jinak naturálních producentů, nemusíme se za nic stydět, zdejší nabídka je velmi široká a v sortimentu našich dovozců jsou jak hvězdná jména, tak ta zatím méně známá. Některých vín má ČR alokováno více než USA nebo Japonsko. Milovníci ušlechtilých bublinek jsou ochotni ocenit champagne i finančně (champagne sice tvoří třináct procent celosvětových prodejů šumivých vín, ale vyjádřeno penězi jde o čtyřicet procent celkového obratu), přesto je zatím pro dovozce, prodejce a sommeliery o něco náročnější přesvědčit zákazníka, že „neznámé“ jméno může nabízet špičkovou kvalitu.  

Tento článek najdete v:

BARLIFE Magazine č. 79