Jedna rodina, mnoho bourbonů

Václav Větvička

29. květen 2017

Destilovna Willett patří mezi ty podivnější destilovny. A to nejen tím, že je stále ještě v soukromých rukách, ale dokonce je od samého založení v rukách jediné rodiny. Měnila se jen jména, Willett Distillery se střídá s názvem Kentucky Bourbon Distillers. 

Že se název destilovny celkem změnil, by ještě nevadilo, ale horší je, že jméno destilovny budeme hledat na pultech obchodů jen velice obtížně. V nabídce sice najdeme celou řadu prestižních a často nečekaně starých bourbonů – 17 let není pro tuto destilovnu nic mimořádného a najdou se i bourbony staré 25 let, což je v oblasti bourbonů stárnoucích v kentuckém vedru poměrně mimořádné. Problém je spíše v tom, že značek je spousta, například Johnny Drum, Noah’s Mill nebo Rowan‘s Creek. Navíc většina těchto značek buď na láhvi neuvádí jméno žádné destilovny, nebo použije fiktivní název, takže spojit si lahvinku s destilovnou dokáže jen opravdový znalec. Jestli u výrobků nějaké kentucké destilovny platí, že je dobré si nastudovat produkci, tak u destilovny Willett to platí nejméně dvojnásobně.

I když destilovna funguje od roku 1935, v osmdesátých letech si dala přestávku. Důvodem byla mylná sázka na produkci etanolu v době ropné krize. Renovace trvaly až do roku 2012, kdy se opět zatopilo pod kotlem. Společnost ale mezitím částečně prodávala postupně dozrávající bourbon z vlastních zásob, částečně nakupovala bourbon v okolí. A když peníze chyběly úplně, palírna fungovala jako nezávislá firma lahvující cizí bourbon. To sice v Kentucky není tak zcela mimořádné, ale málokdo to má jako jediný zdroj příjmu.

Nicméně dnes destilovna jede naplno a i přes minimální počet zaměstnanců, který nepřesahuje 17 lidí, vyrábí skutečně špičkové bourbony. Jen je v obchodech najít. Jejich výhoda (samozřejmě vedle vyzrálé a zajímavé chuti) je i v tom, že jsou cenově dostupné a nejsou nabízeny v miniaturních edicích.

Mým osobním favoritem je Willett Pot Still Reserve. Láhev má zvláštní tvar, který někteří považují za vodní dýmku, jiní zase za lampu, ze které lze vypustit ducha. Ve skutečnosti je to kopie měděného destilačního přístroje. Zkrátka je to asi jediná láhev, která je mezi dalšími víceméně podobnými láhvemi bourbonů unikátní a marketingově dokonalá. Pokud však budeme láhev třít hadrem, jediné přání, které se nám splní, je touha po vynikajícím nápoji. 

Tento článek najdete v:

BARLIFE Magazine č. 80