Ginové trendy

Jaroslav Pergl

10. únor 2017

Gin je destilát mnoha tváří. Oproti koňaku nebo třeba whisk(e)y nepotřebuje k dosažení dokonalosti zrát v sudech, i když poslední roky jasně ukazují, že i s touto částí výrobního procesu lze v případě jalovcové pálenky experimentovat. Na čas relativně nenáročná výroba je také důvod, proč se stále více výrobců po celém světě na tento destilát zaměřuje. I díky tomu dnes máme k dispozici široké spektrum značek, z nichž některé sázejí na netradiční suroviny, jiné na výraznou chuť jalovce a mnohé další si hledají ještě nějakou jinou – svou vlastní – cestu. 

Obliba ginu v posledních letech nabírá na síle. Pálenka s převažující chutí jalovce zažívá neuvěřitelnou renesanci a tenhle její boom se podle všeho ještě zdaleka nezastavil. V důsledku toho samozřejmě roste i počet výrobců, kteří se na něj zaměřují, a snaha vymezit se vůči konkurenci dává vzniknout zajímavým novinkám.

Vezměme to ale popořadě. Dokázali byste si tipnout, která jalovcová pálenka vykazuje největší prodeje? Poněkud překvapivě to není žádná evropská značka, ale filipínská Ginebra San Miguel, jejíž roční prodeje v posledních letech přesahují 20 milionů 9l kartonů. Většina se samozřejmě vypije přímo v tomto ostrovním státě. Má to své opodstatnění: pro Filipínce je gin poměrně levný (1 l vyjde zhruba na tolik, co litr piva), navíc v teplém klimatu skýtá osvěžení, jelikož se pije v jednoduchých koktejlech. K nejoblíbenější patří Ginpo (kombinace ginu, šťávy z pomela a drceného ledu), velmi populární je i gin s ananasovou šťávou. Filipínci mají s pálenkou spojený také zajímavý rituál: vždy, když se otevře nová láhev, malé množství se vždy vylije na podlahu, čímž se uctí památka předků.

Druhý největší trh pro gin představují Spojené státy, kde v posledních letech znatelně roste i kategorie super prémiových značek. Jedničkou v prodejích je tu nadále Seagramʼs, na paty mu ovšem šlapou britské Gordonʼs a Tanqueray. Popularita jalovcové pálenky v USA má své kořeny v době prohibice, kdy se zde pokoutně vyráběl tzv. bathtub gin. Na oblibě neztratila ale ani v letech následujících, byť její prodeje kolísaly. V poslední době zde na scénu navíc vstupují tzv. řemeslní výrobci a palírny, jejichž produkce je sice omezená, ale představuje vítané zpestření trhu. Značky jako Aviation nebo Bluecoat American Dry Gin pomáhají utvářet novou kategorii american gin.

V Evropě patří ginové prvenství Španělsku, které je současně třetím největším trhem světa. Navzdory ne zrovna příznivé ekonomické situaci zde v posledních letech prodeje tohoto destilátu stoupaly, velkou měrou se o to zasloužila přetrvávající obliba ginu s tonikem, jenž se tu nejčastěji servíruje ve vinné sklenici (tzv. copa glass) s množstvím ledu a ozdobami v podobě bylin, koření, ovoce atp. Výjimkou není ani nějaká ta kapka olivového oleje. K nejznámějším místním značkám patří Larios, ale i Gin Mare, ze zahraničních se dobře etablovaly třeba Martin Miller's či Hendrick's. Také na Pyrenejském poloostrově přibývá menších producentů jalovcové pálenky, vloni to byl například Siderit gin vyráběný v malém lihovaru v provincii Kantábrie. Zdá se však, že Španělsko je již na vrcholu a v dohledné době by zde spotřeba ginu měla stagnovat, ne-li klesat.

Velké Británii patří ve světovém měřítku čtvrtá příčka. Nejprodávanější je tu Gordon's, následovaný Bombay Sapphire. Na špici patří rovněž Beefeater, Tanqueray, Plymouth, Greenallʼs a Hendrickʼs. Také zde se ovšem utěšeně rozrůstá počet menších palíren a řemeslných lihovarů, jež se k ginové renesanci snaží přispět svým dílem. Patrně nejznámější značkou (minimálně mezi barmanskou komunitou) je v tomto ohledu Sipsmith, za nímž mimo jiné stojí i koktejlový historik Jared Brown. Úspěch tohoto ginu je natolik velký, že se výroba před pár týdny musela přestěhovat do větších prostor do Chiswicku na západě Londýna. V britské metropoli se vyrábí také Portobello Road Gin, který na premiérový pražský GinFest přijede představit Jake F. Burger. Řeč bude jistě i o projektu Ginstitutu, jenž zájemce seznamuje s historií, výrobou i ginovými trendy.

Jalovcové dědictví za sebou Angličané nechali i v Indii, jež je pro tento destilát pátým největším trhem na světě. Nejpopulárnější je zde místní gin Blue Riband, avšak přepokládá se, že do roku 2015 stoupne prodej dovážených destilátů, a to až o 25 %.

K milovníkům ginu se řadí také Francouzi. Z nadnárodních značek tu mají silnou pozici například Gordon’s, Bombay Sapphire nebo Beefeater, hodně je ale slyšet o ginech místní provenience, jako jsou Citadelle, G'Vine či Saffron. Zapomenout nelze ani na Německo, kde má svou historii i výroba geneveru – ostatně ve spolkových zemích Severní Porýní-Vestfálsko a Dolní Sasko se dodnes vyrábí. Současnost však patří především ginu a moderním značkám, jako jsou The Duke Munich Dry Gin, Ferdinand's Saar Dry Gin nebo Elephant.

Dalšími zeměmi, kde gin nabírá na síle z pohledu spotřeby i výroby jsou Itálie, Kanada, Švédsko či Jižní Afrika, ale i Nový Zéland, Austrálie nebo třeba Japonsko. Odborníci rovněž předpokládají nárůst obliby ginu v Rusku, Japonsku, Číně a Latinské Americe. Prvním prémiovým ginem z posledně jmenovaného teritoria je argentinská značka Principe de los Apostoles, která se prezentuje jako produkt využívající přírodního bohatství své země.

Také u nás se zájem o gin stále zvedá. „Díky své práci navštívím spoustu barů a jasně zde vidím, že pozice ginu se v žebříčku nabízených a poptávaných destilátů výrazně zvýšila, a to především díky ginové mixologii. Aby také ne, na jalovcové bázi lze postavit mnoho kombinací, a vytvořit tak krásné a harmonické drinky,“ říká Kateřina Kluchová, ambassadorka ginu Beefeater pro ČR. Podobně situaci vnímá i barman Miloš Danihelka: „Podle mého názoru se ve většině koktejlových barů pere gin s whisk(e)y o pozici lídra, v některých je gin dokonce číslem jedna.“ Manažer Bugsy's baru Jan Braniš jim ale trochu oponuje: „Myslím si, že v celkové spotřebě destilátů v ČR ginu první příčky nepatří. V barové praxi a jako bázi koktejlů bych ho viděl na třetí příčce za rumem a vodkou. Mezi našimi barmany je gin velmi oblíbený a rádi s ním pracují, ale v prodejnosti zatím zaostává za zmíněnými dvěma destiláty.“ 

Malí, menší, řemeslní

Tak trochu módou se mezi malými britskými palírníky stalo označovat giny termínem „craft“, tedy řemeslný. Obecně jde o giny vyráběné v omezeném množství s důrazem na kvalitu surovin a dokonalém přehledu o jejich původu atp. Je ale pravda, že se najdou i značky, které pojem řemeslný používají jen jako součást marketingu, suroviny kupují od velkododavatelů a někdy si i gin nechávají pod svou značkou vyrábět někým jiným – číst etikety tedy nestačí, důležitá je i snaha dozvědět se o produktu něco víc.

Každopádně za průkopníky řemeslné výroby ginu v Británii lze označit značky Sipsmith, Chase nebo Sacred, po nichž následovaly mnohé další – například NB gin. Necelých 30 km od Edinburghu ho v malých dávkách do 200 l teprve od loňského roku vyrábějí manželé Steve a Vivienne Muirovi. Jejich první pokusy se odehrávaly v kuchyni, a to za použití tlakového hrnce. Dnes NB gin produkují v malém, na míru vyrobeném kotlíkovém destilačním zařízení, a to z obilného destilátu a osmi botanicals.

V Mardenu poblíž Kentu vybudovali před několika lety malý lihovar pánové Andy a Norman a pojmenovali ho podle počátečních slabik svých jmen Anno. Oba dříve pracovali jako chemici ve farmaceutickém průmyslu, takže jim k výrobě ginu nechyběli znalosti ani dovednosti. Anno Kent Dry Gin se rodí v destilačním zařízení pojmenovaném Patience. Směs botanicals zahrnuje mimo jiné i lokální rostliny, například levanduli nebo chmel. Část bylin se maceruje v obilném destilátu, část se umístí do měděného košíčku v horní části destilačního zařízení – jakmile se macerát zahřeje, vzniklé páry jím procházejí, a získávají tak další chutě a aromata. Vzniklý destilát pak ještě prochází rektifikační kolonou.

Nedaleko skotského městečka Methven zahájil v srpnu loňského roku svůj provoz mikrolihovar Strathearn. Jako první z něj putovaly na trh giny Heather Rose a Caledonian Classic. Následoval Oaked Highland, jenž se ukládá ke zrání do sudů po whisky, a nedávno také Homecoming Scotland 2014, který se vyrábí pouze jako limitovaná edice a ve výčtu botanicals má také skotský vřes a bodlák.

Zajímavou cestou se vydala také Cambridge Distillery pojmenovaná podle univerzitního města, v němž se nachází. V roce 2011 ji založili manželé Lucy a Will Loweovi s tím, že se budou specializovat na zakázkovou výrobu ginů. Jejich zákazníky jsou jednotlivci, instituce, ale i přední světové restaurace, bary a hotely, jimž Will coby master distiller pomáhá produkt vyvíjet. Po řadě konzultací a ochutnávek se zrodí receptura, jejíž kopie zůstává v lihovaru, aby bylo možné gin kdykoliv v budoucnu znovu vyrobit. Loweovi se totiž nebrání ani naprosto minimalistickým šaržím – třeba i jen o jediné láhvi. A kde lze gin z Cambridge ochutnat? Vyhlášená kodaňská restaurace Noma má například v nabídce gin vytvořený pro organizaci Nordic Food Lab, jež se zabývá výzkumem lokálních chutí a surovin v oblasti dánské metropole. S dalšími michelinskými restauracemi palírna spolupracuje napřímo. - například pro cambridgeskou restauraci Alimentum vytvořila gin za použití lanýžů a čaje Lady Grey. Kromě toho se Will s Lucy pustili i do výroby svého vlastního sezonního ginu.

Na Cambridge Gin Spring–Summer 2013 a Cambridge Gin Autumn–Winter 2013, kterých vyrobili pouze 50 l, použili výhradně sezonní botanicals. Produkují také Japanese gin, který kombinuje tradiční jalovec s bylinkami typickými pro Japonsko, jako jsou listy shiso nebo yuzu.

K dalším zajímavým britským malým producentům patří i cornwallské lihovary Southwestern či Cornish Gin Distillery a řada dalších.

Objevená Amerika

Jiný kraj, jiné chutě. Ve Spojených státech mají nejen odlišný styl toniku (obsahuje obvykle jiný typ sladidel a také množství chininu zde má jiné limity než v Evropě), ale také se tu postupně zrodila nová ginová kategorie, tzv. american gin. Jejím počátky jsou spojeny mimo jiné s ginem Bluecoat, který je postavený na myšlence, že navýšením podílu různých, i méně obvyklých botanicals dostanete mnohem vyváženější a zábavnější destilát. Barman Ryan Magarian následně definoval kategorii new western gin a stal se spoluzakladatelem značky Aviation, která se měla stát pro tento styl ginu standardem. Filozofie svobody ve výběru botanicals se brzy rozšířila za hranice USA a inspirovaly se jí i některé větší značky, což v konečném důsledku dalo vzniknout celé řadě zajímavých ginů.

Také Spojené státy v poslední době zažívají boom řemeslných lihovarů a mikropalíren se zaměřením na gin. Před třemi lety byla ve Washingtonu založena New Columbia Distillers a o rok později se pustila do výroby ginu Green Hat. Její majitelé, John Uselton a Michael Lowe, mají v nabídce jeden gin stálý a dva sezonní, všechny vyráběné v malých dávkách v klasickém měděném pot stillu. Základem je pšeničný destilát a pečlivě vybraná směs bylin a koření. Ve Warwicku začal Joe Santos spolu se svými dvěma kamarády vyrábět gin nazvaný Brooklyn. Jeho základ tvoří 100% destilát z kukuřice pěstované v severní části státu New York a lokální citrusy i jalovec. Denní produkce činí asi 100 láhví. Oproti tomu v newyorské čtvrti Brooklyn se vyrábí gin nazvaný Greenhook Ginsmiths s podtitulem American Dry Gin. Vzniká ve speciálně zkonstruovaném 300l měděném alembiku pomocí vakuové destilace. Ta má zajistit, aby se všechna požadovaná aromata odrazila v chuti destilátu, aniž by je zničily vysoké teploty. Z dalších řemeslných ginů zmiňme ještě Death's Door, Leopold's, Dry Fly, St. George nebo Greylock – jimi výčet zajímavé produkce v USA ovšem zdaleka nekončí…

Exploze netradičních surovin

Zatímco dříve byl výběr botanicals pro giny více či méně dán a jen se mírně varioval, dnes se jeho výrobci nebojí experimentovat a sahají po lokálních, exotických a někdy i po těžko uvěřitelných surovinách. Odezva ze strany konzumentů i odborníků je dvojí: jedni tuto rozmanitost vítají, druzí to vnímají jako ztrátu tradičních hodnot.

Předmětem diskuzí se tak stal kupříkladu gin Hoxton. Stojí za ním Gerry Calabrese, barman a majitel londýnského baru Hoxton Pony (a také syn barmanské legendy Salvatora Calabreseho). Odborná veřejnost mu vytýká, že nesplňuje základní podmínku stanovenou pro tento destilát, a to dominantní chuť jalovce. Ten je v tomto případě zastíněn kokosem a grapefruitem, jež se spolu s dalšími čtyřmi botanicals macerují 5 dnů v destilátu z francouzské pšenice a poté redestilují ve 150 let starém měděném pot stillu. Gerry ho uvedl na trh před třemi lety s cílem oslovit nové a mladší konzumenty.

Africkou legendu dali svému ginu do vínku dva milovníci přírody, cestování a slonů Tessa Wienker a Robin Gerlach. Jejich gin Elephant se vyrábí nedaleko Hamburku, přičemž směs 14 botanicals kromě jablek z jejich vlastních sadů zahrnuje také tří suroviny z černého kontinentu: africký pelyněk, jihoafrickou aromatickou rostlinu buchu (zápašnice březová) a plody baobabu. A ještě něco: z každé prodané láhve putuje 15 % získaných financí na dvě nadace, které pomáhají chránit africké slony proti pytlákům a snaží se zachovat a obnovit jejich tradiční migrační trasy.

Prvním prémiovým irským ginem postaveným na lokálních a převážně volně rostoucích rostlinách je The Exiles Irish Gin. Ve směsi botanicals nechybí ani symbol Irska – zelený trojlístek. Z jetelu je tam i květ, stejně jako ze zimolezu, dále obsahuje také jeřabiny a vřesnu bahenní.

V Londýně se v malých sériích vyrábí gin Sacred, jemuž dala jméno jedna ze surovin – ománské kadidlo Hougari, tedy vonná pryskyřice používaná při náboženských obřadech. Všechny suroviny se macerují v obilném destilátu a následně odděleně destilují ve vakuu.

Poměrně dobrou pozici si za 7 let své existence vybudoval gin Bulldog, k jehož botanicals patří lotosové listy, levandule a dračí oko. Naopak relativní novinkou je gin Chilgrove vyráběný v londýnském lihovaru Thames. Charles Maxwell, Christopher Tetley a Celia Beaumont-Hutchings se ho rozhodli postavit na neutrálním hroznovém destilátu (inspirací jim byl původní genever, který se z něj také vyráběl) a 11 rostlinných složkách, mezi nimiž nechybí třeba máta vodní nebo saturejka.

Palírna Dà Mhìle, situovaná na waleské farmě Glynhynod, letos v březnu uvedla na trh Seaweed Gin. Vyrábí se destilací vybraných botanicals v tzv. state-of-the-art pot stillu s obsahem kolem 350 l. Do výsledného destilátu se poté na dobu tří týdnů vloží mořské řasy z pobřeží Newquay, načež produkt prochází trojnásobnou filtrací a je připraven k lahvování. Výsledný gin je popisován jako mírně slaný.

Ve víru zrání

Jedním ze současných trendů, ve kterém hledá potenciál stále více producentů, je ukládání ginu do sudů ke zrání. Prvním novodobým ginem uloženým do sudu ke zrání byl v roce 1939 Seagram's Extra Dry Gin. Ve vypáleném dubovém sudu strávil 3 měsíce, díky čemuž získal lehounce nažloutlou barvu. V tomto tisíciletí se do staření ginů jako jeden z prvních pustil Alexander Gabriel, tvůrce Citadelle Réserve. První limitovaná edice byla vytvořena v roce 2008 a poté každý rok následovala další, přičemž Gabriel mírně obměňoval způsob zrání – edice roku 2013 kupříkladu zrála solera systémem. U nás je patrně nejznámější Beefeater Burrough’s Reserve. Master distiller Desmond Payne vycházel z původní receptury Jamese Burrougha, použil velmi starý destilační kotel menších rozměrů a poté destilát uložil na 6–8 týdnů do dubových sudů po Jean de Lillet Reserve

Od počátku roku se v letištních obchodech v různých částech světa postupně objevuje novinka od Bombay Sapphire – Bombay Amber. Jde o limitovanou edici, která k osmi botanicals Bombay Sapphire přidává ještě tři další (černý kardamom, muškátový oříšek a hořkou pomerančovou kůru) a výrobní proces protahuje o šestitýdenní zrání v sudech po francouzském vermutu. Stáčí se do originálních asymetrických láhví opatřených chromovým rámem a dřevěným uzávěrem.

Do zrání se ovšem pouštějí i malé palírny. V západní Virginii situovaný mikrolihovar Smooth Ambler vyrábí bourbon, žitnou whiskey a dva giny, přičemž jeden z nich staří. Zatímco polovinu destilátu ukládá do nových sudů z bílého amerického dubu, ta druhá leží 3 měsíce v sudech po bourbonu. Také illinoiský lihovar Few Spirits má v nabídce kromě whiskey gin, a to i stařený. Few Barrel Aged Gin se lahvuje mimo jiné i ve verzi cask strenght.

Výjimkou není ani zrání ginu v sudech po rumu. Výrobce kolumbijského Dictadora se rozhodl zaměřit i na jalovcovou pálenku, přičemž svůj Premium Colombian Aged Gin Treasure nechává zrát 35 týdnů v sudech po své vlajkové lodi. Podobně postupuje i Corsair Artisan Distillery z Nashvillu, která do vypálených sudů po svém kořeněném rumu gin ukládá na 6 měsíců. To St George Dry Rye Reposado Gin zdědil sudy po víně. Zraje 1,5 roku ve francouzských a amerických dubových sudech, po vínech odrůd Grenache a Syrah.

Ojedinělý způsob zrání používá švédská palírna Hernö pro Hernö Juniper Cask Gin. Jon Hillgren, majitel a master distiller v jedné osobě, ho ukládá do malých soudků (39,25 l) z jalovcového dřeva. Výsledkem je destilát, o jehož jalovcovém původu nemůže být ani nejmenších pochyb.

Nápady se nešetří

Jon Hillgren není jediný, kdo experimentuje s jalovcem. Například nejnovějším přírůstkem do portfolia londýnského lihovaru Sipsmith je gin V.J.O.P. (Very Junipery Over Proof). Jared Brown hledal způsob, jak dostat do destilátu ještě více jalovce. Nakonec se ho rozhodl do destilátu dodat natřikrát: při maceraci, před destilací přímo do destilačního kotle a také do měděného košíčku v Carterhead stillu, jímž procházejí alkoholové páry. A výsledek? Mocný jalovcový destilát, jehož intenzita koresponduje s vyšším obsahem alkoholu (57,7 %).

Giny s vyšším objemovým procentem alkoholu (tzv. navy strength) se na trhu objevují stále častěji. Podle Mirandy Hayman, reprezentující značku Hayman's, jde do jisté míry o reakci na poptávku barmanů, kteří chtějí použitím silnějšího destilátu docílit intenzivnější chuti svých koktejlů. Dobrým příkladem z portfolia této značky je Royal Dock Navy Strength Gin, jemuž se velmi dobře daří v USA i ve Velké Británii.

Master of Malt má i svou vlastní řadu produktů nazvanou Professor Cornelius Ampleforth. V rámci ní uvedla na trh mimo jiné i bathub gin a bathub navy strenght vyráběné metodou cold compounding, což byl v USA během prohibice běžný postup. Oba jsou určené především pro mixologii. Cílem výrobce je trochu rozvířit hladinu zájmu a vrátit této kategorii zašlou slávu.

Primárně na barmany myslí také společnost Two Birds. Koncem loňského roku uvedla na trh Speciality Cocktail Gin, který se vyznačuje intenzivní jalovcovou chutí a byl vytvořen speciálně pro použití v koktejlech. Kalifornský řemeslný lihovar St. George zase prodává svůj Dry Rye Gin založený na žitném destilátu a říká o něm, že má o 50 % vyšší intenzitu jalovce než většina ostatních produktů.

Někteří výrobci se vydávají i cestou ochucených ginů. Gordon's má v nabídce Crisp Cucumber a nově také Elderflower. Vyrábí se přidáním aromatických složek k Original Gordon’s London Dry Ginu, což je následně samozřejmě řadí do kategorie destilovaných ginů. Seagram's má v repertoáru hned šest ochucených verzí. Ta limetová byla uvedena do prodeje už v roce 1996, zatím poslední – hroznová – v roce 2009.

Nizozemští výrobci geneveru hledají inspiraci u kořenů této kategorie. Trendem je tzv. zeventien provinciën genever (genever sedmnácti provincií), u nějž se experimentuje s vyšším podílem moutwijn, výběrem bylin i zráním v dubových sudech. V Belgii se palírny v obecné rovině drží spíše tradičnějších produktů.

Správný přístup

Převážná většina ginu se všude po světě konzumuje ve formě jednoduchých dvousložkových, případně i sofistikovanějších drinků. Konzumace v čisté podobě je méně častá a vzhledem k rozmanitosti tohoto produktu pro ni neexistují žádná striktní pravidla, spíše jen doporučení. Něco jiného je ale degustace ginu s cílem odhalit všechny jeho nuance. V takovém případě je nejlepší sáhnout po tulipánové sklence na nožce (tzv. copita nosing glass) a gin ochutnávat při pokojové teplotě. Vyplatí se ho také rozkápnout trochou vody, která podpoří uvolnění bylinných chutí a aromat.

Čistý gin lze servírovat jak nechlazený, tak on the rocks. Vhodná je old fashion glass a doporučuje se také větší kus kvalitního ledu, doplněný kouskem citronové kůry, plátkem citronu, okurky nebo grepu. Pro servis prémiových stařených ginů je možné využít i brandy snifter glass.

A jak servírovat genever? Ideálně v tradiční genever glass, která je velmi úzká a směrem nahoru se rozšiřuje. Ben Belman doporučuje na velmi kvalitní genevery whisky snifter glass. Teplota je otázkou individuálních preferencí, někomu vyhovuje teplota prostředí, jiní dávají přednost vychlazenému destilátu. Genever se hodí jako jako aperitiv i jako digestiv, vodítkem může být jeho styl a také čas, který strávil zráním v sudu.

Do páru s pokrmy

Gin může být díky své rozmanitosti velmi dobrým společníkem nejrůznějších pokrmů. Jelikož se paleta používaných botanicals stále rozrůstá, možnosti snoubení jsou prakticky nevyčerpatelné.

Obecně se gin velmi dobře hodí ke zvěřině i hovězímu připravenému na bylinkách, kombinovat jej lze ale i s mořskými plody, zejména mušlemi. Pasuje také k různě upravené zelenině, popřípadě k lehčím salátům. Vhodného partnera si najde i mezi sýry, za zkoušku stojí třeba sýr kozí. S dezerty si velmi dobře rozumějí hlavně stařené varianty ginu, které lze dobře kombinovat také se sýry a sušeným ovocem. Spoluzakladatel značky Martin Miller’s David Bromige doporučuje například Beefeater k marinovanému lososu s koprem a pepřem, Hayman's Old Tom si podle něj rozumí s kozím sýrem a Hendrick's s některými variantami sushi. Master distiller Sipsmith ginu Jared Brown zase spatřuje dokonalou harmonii v kombinaci sloe ginu a sýrů. Genever se tradičně pije za doprovodu mladých sleďů, ale i on má samozřejmě podstatně širší využití.

Samostatnou kapitolou je hledání pokrmů ke koktejlům na ginové bázi. Španělé (a nejen oni) milují Gin & Tonic s nejrůznějšími tapas. Dobře k němu jde třeba uzený losos, krevety, ale také šunka či zelenina. A co třeba Gimlet? Barman Miloš Danihelka doporučuje třeba jeho jasmínovou verzi na bázi Beefeateru 24 se smaženými olivami plněnými ančovičkami a omáčkou aioli, již měl možnost ochutnat v londýnském baru Zetter Townhouse

Klasika a variace na ni

Gin se řadí k základním bází míšených nápojů. Snad nikdy ještě ale barmani neměli takové možnosti, jaké jim dnes skýtá široká paleta nejrůznějších stylů a značek tohoto destilátu, ale i ostatních surovin. I ta nejjednodušší klasika, jako je Gin & Tonic, má dnes bezpočet variací, jelikož roste i nabídka prémiových toniků a barmani si rovněž mohou pohrát s výběrem ozdob.

Trendem současnosti je objevování starých originálních receptur a jejich oživení v barovém prostředí. V kurzu je Martini, Negroni, Gimlet, White Lady, Bronx nebo třeba Singapore Sling. „Gin Martini je v Londýně pořád číslo 1, o tom se nedá diskutovat,“ hlásí z Artesianu Roman Foltán a jeho londýnští kolegové tato slova jenom potvrzují. A u nás? „V Bugsy's baru se z ginových drinků nejvíce prodává Singapore Sling, Negroni a pak naše autorská receptura Oriental Romance, což je kombinace čerstvého ananasu, kardamomu, hřebíčku, limetky, kapky cukru a Saffron Ginu. Poslední dobou je nesmírně populární také objevování starých receptur, pokud možno v co nejoriginálnějším provedení. To se samozřejmě týká také drinků z ginu, takže koktejly jako Negroni, Martinez, Hanky Panky nebo Vesper stoupají vzhůru,“ říká Jan Braniš. V baru Black Angel's, který se na gin hodně zaměřuje, je to podobné: „Z koktejlů v současné době letí klasiky a jejich twisty – gimlety, smashe, martini a řada dalších. Velice zajímavou a v našem baru oblíbenou recepturou je Black Angelʼs Old Fashioned, opřený o kombinaci Beefeateru 24, Saffron ginu, Peychaudʼs a Rhubarb Bitters s trochou simple sirupu.“

Také genever má svou klasiku. V USA byl svého času mnohem populárnější než gin a používal se tam i do koktejlů, jako byl třeba Gin Fizz. Jeho receptura se s největší pravděpodobností poprvé objevila v knize Jerryho Thomase vydané v roce 1862. Jako báze je v ní uveden Holland gin, jak se tehdy geneveru často říkalo.

Vraťme se však ještě na skok do londýnského Artesianu. V nabídce tam mají například Langham Martini, sestávající z Tanqueray No. 10 a suchého vermutu, který obsahuje esence bezinkového květu a rebarbory. Tento vermut přímo pro Artesian vytvořil Ivano Tonutti, Martini master botanist. Také sklenička je vyrobená na zakázku. Sestává ze tří částí: podstavce, misky, ze které se pije, a menší mističky, v níž se servírují olivy macerované v bylinkách, které Tanqueray No. 10 obsahuje. Sklenka je vyrobena z mosazi a stříbra a udrží martini chladné mnohem déle, než kdyby byla ze skla. Velké oblibě se v Artesianu těší také drink Guilty Pleasures. Obsahuje gin, portské víno, oloroso sherry, citron, cukr, čerstvé maliny a čokoládový bitter. Servíruje se v koktejlce, přičemž její stopka je potažena čímsi, co na první pohled připomíná kůží. „Ve skutečnosti jde o směs rozmačkaných čerstvých jahod, bílého likéru crème de cacao a čokoládového bitteru vysušenou ve speciální dehydrovací mašince. Na tuto vrstvu potom ještě dáme malý kousek kopru, který s jahodami a čokoládou krásně funguje a chuť celého koktejlu zajímavě doplní,“ vysvětluje Roman Foltán. Fantazii se prostě meze nekladou…

Tento článek najdete v:

BARLIFE Magazine č. 63